Český hokejový výběr minulý víkend absolvoval turnaj na severu Evropy. Na soupisce týmu figurovalo i jméno českotěšínského rodáka Mariana Adámka. Třinecký Ocelář si v dresu národního týmu počínal na výbornou!
Vrcholem sezony 25/26 bude únorový olympijský turnaj v Miláně. K této události pod pěti kruhy se budou upínat zraky všech hokejových fandů. Extraligové zápolení téměř na měsíc vyhasne. Je proto evidentní, že pozvánka do reprezentace má v aktuálním ročníku speciální význam, prestižní punc.
Pro Maja Adámka to nebyla první zkušenost v reprezentaci. Jeho jméno se vyskytovalo už během kempu před letošním mistrovstvím světa v Dánsku a Norsku. Není bez zajímavosti, že už tehdy na jaře byli spolu s nim v nominaci Ondřej Kovařčík a Daniel Kurovský. Stejné obsazení se opakovalo také nyní v listopadu.
Ondra Kovařčík: Majův velký kamarád, člověk, který Adámkovi dokonce plnil funkci osobního šoféra na jeho svatbě před pěti lety. Dan Kurovský: oblíbený Majův parťák a spolunocležník na hotelích během dlouhých ocelářských extraligových cest. Možná i tyhle skálopevné přátelské vztahy přispěly k dobrému psychickému rozpoložení na repre akci.
Kdo bedlivě sleduje extraligu, nemohl se Marianově nominaci do národního mužstva absolutně divit. Na tohoto borce je spolehnutí! Aktivní přístup směrem dopředu, nesmírně poctivý do defenzivy. Solidní bodová bilance 4+5.
Vynikající bruslař, který si stabilní místo v nabitém třineckém kolektivu musel na ledě i v posilovně tvrdě odmakat. Jeho životní příběh, plný odříkání, potu a dřiny je inspirativní také pro další mladé a hladové adepty ocelářského A-týmu.
Marian Adámek v minulých letech sice přitahoval zraky fandů i reprezentačních trenérů, ale doplácel na dlouhé mistrovské jízdy Ocelářů. Třinečtí pokaždé uzavírali sezonu na konci dubna. Tedy v období, kdy už v nároďáku nebyl před MS na velké zkoušení prostor. V minulém ročníku Adámek jednu pozvánku odmítl před Vánoci kvůli nutnému operačnímu zákroku, zahrát si za národní tým nemohl ani po Novém roce vinou velkého vytížení u Ocelářů.
Povedený finský turnaj Majo korunoval nedělní trefou na sítě Švýcarska, kdy precizní ránou k tyči zvyšoval na 4:0. Už samotný fakt, že trenér Radim Rulík našeho Oceláře posílal na přesilovky, je známkou velké důvěry a skutečnou poctou. „Jsem neuvěřitelně vděčný za každou vteřinu na ledě. Když navíc mohu hrát přesilovku, moc si toho vážím, je to splněný sen,“ prozradil bek s číslem 55.
Český nároďák nastoupil k závěrečnému duelu turnaje netradičně v modrých dresech, což bylo částečně i tématem přestávkového rozhovoru s Robertem Zárubou. „Na modrý dres budu vzpomínat v dobrém, dal jsem v něm gól, ale až se vrátím do Třince, rád znovu zůstanu u červené a bílé,“ glosoval pohotově na mikrofon České televize hrdý a spolehlivý Ocelář.
Foto: ceskatelevize.cz, Zenon Kisza
