DÍL I – Když se z lásky ke koním stane životní cesta
Každý velký příběh má nenápadný začátek. Žádné fanfáry, žádné velké plány na dobývání světa. Jen vztah ke koním, trpělivost a chuť zkusit něco, co dává smysl srdci – i když rozum občas váhá.
Klisna Larika, první klisna Evy Nieslanikové. Do historicky prvního dostihu 22.4. 2021 Lariku nevodil nikdo jiný než tehdy ještě teenageer Adam Ćmiel
U rodiny Nieslanikových to nezačalo ambicí vyhrávat Derby nebo cestovat s koňmi do Dubaje. Začalo to obyčejně. Láskou ke koním a myšlenkou, že když už se něco dělá, má se to dělat poctivě.
Eva Nieslaniková je lékařka. Člověk, který je zvyklý rozhodovat se racionálně, nést odpovědnost a stát pevně nohama na zemi. Právě proto možná působí její cesta k dostihům tak přirozeně. Koně pro ni nikdy nebyli výstřelkem ani společenským doplňkem. Byli součástí života.
Nieslanikovi při jednom z chuchelských mítinků v roce 2013
První kroky ve světě dostihů nebyly nijak oslnivé. První kůň, první trenér, první starty – a také první pochybnosti. Dostihy totiž nejsou pohádka s jistým koncem. Spíš dlouhý běh, ve kterém se často učíte víc z proher než z vítězství. A přesně tak to u Nieslanikových bylo.
Larika z žokejkou V. Korečkovou bojuje o třetí místo ve Velké Chuchli 26.5. 2013
Nešlo o rychlé úspěchy. Spíš o sbírání zkušeností. O hledání lidí, kterým lze věřit. O pochopení, že kůň není stroj na výsledky, ale partner, který potřebuje čas, péči a klid. Postupně se kolem Evy Nieslanikové začal formovat rodinný tým. Dostihy se staly společným jazykem, ne sólovým projektem.
Poslední rady žokeji před startem. V. Chuchle 22.9. 2013
Důležitým momentem bylo rozhodnutí jít vlastní cestou. Nevlastnit koně „na zkoušku“, ale převzít plnou odpovědnost. Vytvořit zázemí, kde se koně připravují systematicky, bez zbytečného tlaku, s důrazem na dlouhodobost. Ne honba za jedním velkým dnem, ale práce, která má vydržet roky.
První výsledky na sebe nenechaly čekat. Nešlo ještě o titulky v novinách, ale o pocit, že to, co dělají, funguje. Že koně se zlepšují. Že stáj má směr. A že i bez velkého humbuku lze v českém turfu růst.
Žokejka Vendula Korečková měla v sedle Lariky vždy dobrou náladu. Slušovice 28.10. 2013
Možná právě tehdy se zrodil základ filozofie, která rodinu Nieslanikových provází dodnes:
trpělivost, respekt a odvaha nedělat kompromisy tam, kde by ublížily koni.
Nikdo tehdy netušil, kam až tahle cesta povede. Nikdo nemluvil o Derby. Už vůbec ne o světových dostihových metropolích. Ale základy už byly položené. Pevné, klidné a poctivé.
A právě z takových základů mohou vyrůst příběhy, které jednou překročí hranice jedné země.
V bratislavském paddocku před Cenou Arvy při prestižním mezinárodním mítinku Turf Gala. S P. Nieslanikem pan Jarosław Księżuk (tehdejší ředitel Stadniny koni Krasne a chovatel Florentiny) a jeden z nejlepších žokejů u nás, Bajuržan Murzabajev
Florentina vítězí s ž. B. Murzabajevem v Ceně Arvy na zmíněném mítinku Turf Gala v Bratislavě 5.6. 2016
Stáj Evy Nieslanikové koketovala i s překážkovými dostihy. V Lysé n Labem 6.7. 2016 vítězná ve steeplechase Terapena s ž. S. Ferhanovem
Radost na Chuchelské tribuně po 2. místu Achirda v Gerschově memoriálu, 28.9. 2019
Pokračování příště: když přijde vítězství, které všechno změní.
