TŘINEC Jak osobní i kolektivní příběhy formují naši přítomnost a jakou roli v tom hraje trauma, přiblížila pondělní přednáška psychoterapeuta a klinického psychologa Jakuba Majetného a kulturoložky a hebraistky Terezie Dubinové nazvaná Vliv osobního a kolektivního příběhu. Večer v knihovně otevřel téma, které se dotýká každého: jak se minulost – naše vlastní i ta společenská – propisuje do toho, jak dnes myslíme, cítíme a jednáme
„Trauma není jen událost, ale i příběh, který si o ní vyprávíme,“ zaznělo během večera.
Terezie Dubinová upozornila na význam tzv. posttraumatu, tedy na to, jak se zkušenost traumatu dál promítá do našeho prožívání. Právě práce s příběhem je podle ní jednou z klíčových cest, jak se s těžkými zážitky vyrovnávat. V psychoterapii i dalších přístupech se lidé symbolicky vracejí k bolestným okamžikům, aby svůj příběh mohli nahlédnout jinak a dát mu nový význam.
Oba řečníci zdůraznili, že příběhy jsou pro člověka nezbytné. Pomáhají dávat chaosu smysl, snižují úzkost a vytvářejí pocit bezpečí. Zároveň ale mohou člověka i společnost udržovat v bolesti, studu či pasivitě, pokud zůstávají neměnné. Právě možnost příběh přepsat – byť jen o malý kousek – může znamenat zásadní posun.
Večer se dotkl také současné společenské situace. Podle Dubinové dnes „na povrch vyplouvá bahno společnosti“ – témata a konflikty, které byly dlouho potlačované. Vedle toho však existuje i „živý svět“, například příroda, která žádnou apokalypsu nezná a připomíná, že život má vlastní kontinuitu a obnovující sílu.
Přednáška nabídla spíše prostor k přemýšlení než hotové odpovědi. Ukázala, že práce s osobními i kolektivními příběhy není jen terapeutickým nástrojem, ale i způsobem, jak porozumět sobě, společnosti a době, ve které žijeme.
Foto + text: Knihovna Třinec
