Zatímco lidé si mohou přijít popovídat s Jiřím Drahošem o tom, co mu rozhodnutí kandidovat na prezidenta dalo a vzalo, příští týden na jablunkovskou radnici, my jsme s ním chvíli debatovali po telefonu. Tady jsou jeho odpovědi na pár otázek.
Když člověk podstupuje něco psychicky i fyzicky náročného, když jede delší čas na plné obrátky, obvykle teprve až to skončí, dostaví se obrovská únava. Prostě stav, kdy třeba celý týden prospí nebo na nějaký čas zmizí hodně daleko. Jak to máte vy? Co jste cítil, když jste se po výsledku voleb vrátil domů a sedl do křesla?
Tak jelikož jsem rovnou řekl, že ve veřejném životě chci pokračovat, bylo mi po návratu domů jasné, že nic nekončí. Že mě čeká dalších spousta kroků a práce. Jak dál s týmem, kdo v něm zůstane, kdo už nebude moct, protože mu to nedovolí jeho profese? Také musíme dokončit spoustu věcí kolem kampaně. Financování a tak dále. Samozřejmě, intenzivní ježdění skončilo, to byl moment, který jsem si uvědomil, ale úplný klid nenastává. Ta myšlenka, odjet s manželkou na 14 dní na běžky, se sice hlavou jako lákavá představa mihla, ale potlačili jsme ji.
Měl jste v týmu někoho od nás nebo šlo spíše o lidi z Prahy?
V nejužším týmu byli jen lidé z Prahy a okolí. Bylo by nepraktické, mít je z daleka, scházeli jsme se totiž denně, někdy i víckrát. Ale měl jsem i řadu dobrovolníků, koordinátory po celé zemi. V Moravskoslezském kraji jednoho z Ostravy a bratra, který se o kampaň staral na Jablunkovsku a Třinecku.
Hovoří se o tom, že uvažujete založit politickou stranu nebo hnutí. Je tomu tak? A která ze současných politických stran je vám myšlenkově nejbližší?
Nikdy jsem neřekl, že chci založit stranu. S tím přišli novináři jako s teoretickou možností. Žádnou zakládat nebudu. Jsou jiné aktivity, o kterých přemýšlím. Například zkusit volby do senátu, ale nemusí to být jen tato cesta, jak zůstat v praktické politice. Stojí za mnou hodně lidí, a tady nechci spekulovat, kolik z mých voličů to udělalo jen proto, že jsem stál proti Zemanovi.
Co se týká sympatií s politickou stranou, to bych si s dovolením nechal pro sebe. Ale je to spíše o lidech napříč politickým spektrem.
Na Jablunkovsku jste měl ohromnou podporu, přemýšlel jste nad tím, jak byste to oblasti vrátil?
To budu moci udělat, pokud zůstanu v politice. Momentálně však nemám nic konkrétního na mysli. Vím, že dopravní spojení se díky koridoru zlepšilo, ale také vím, že existují další problémy, s nimiž se tam lidé potýkají. Snažil bych se o to, aby jich ubylo.
Neměl jste jednotvárný život. Působil jste ve významných funkcích, nenapadlo vás, že by bylo lepší si pořádně užít důchodu, být na chatě, kutit, cestovat, než se pohybovat a stoprocentně i stresovat mezi dravci v politice?
Celý život kombinuji práci s oddechem. Jsem docela manuálně zručný. Máme chatu kousek od Prahy. Tam nejsem za profesora, ale za chataře, který seká trávu, zdí, betonuje. Beru to jako dobrý relax od duševní práce. Ale představa, že bych se tam přestěhoval od jara do podzimu, mě neláká. Chci zúročit zkušenosti, nabyté roky, ve veřejném životě. Myslím, že ještě mám co říct.
Který moment z volební kampaně vám připadl nejzajímavější? Který budete dávat k dobru mezi přáteli, na který budete často vzpomínat?
V Jihlavě přišla ke stánku paní učitelka a vykládala nám, že když děti mluví sprostě, musejí několikrát napsat větu: Nebudu mluvit sprostě jako pan prezident.
A nějaká dojemná chvíle se také našla?
Pohnuté okamžiky jsme zažívali v domovech pro seniory. Kdyby byla manželka první dámou, chtěla se věnovat právě problematice důstojného stárnutí. Navštívili jsme asi třicítku těchto zařízení. V jednom za námi přišla pětadevadesátiletá paní a říkala, že zrovna byla na vernisáži v Plzni. Úžasné, v tom věku.
Hodně mě zasáhl pobyt v ústavu pro nevidomé. Kluk, který bravurně ovládal počítač, další, kteří se chlubili, co všechno dokáží, jak jsou zruční. Až jsem měl slzy v očích. Tady si člověk uvědomí, jak neuvěřitelný poklad je zdraví. Ale oni svůj handicap neřeší. Dávno se nad něj povznesli.
Když jste se rozhodl kandidovat, asi jste měl představu, co vás čeká. Objevilo se v průběhu kampaně něco, co jste nečekal?
Ano, kolik zloby a nenávisti existuje na sociálních sítích. Až mě zaskočila ta síla iracionální nevraživosti, a je jedno, jestli šlo o skutečné nebo najaté facebookaře. Naštěstí jsem ani sám nemusel reagovat. Sesypali se na ně moji příznivci sami.
Naučilo mě to povznést se nad to. Ani na chvilku jsme s manželkou nelitovali, že jsme do toho šli. Jde o životní zkušenost k nezaplacení a těch pozitiv bylo mnohem víc.
Co obdivujete na svém protikandidátovi Miloši Zemanovi?
Jeho sloní paměť. Nic nezapomene. Bohužel ani křivdy a ústrky, které zažil, což vede k jeho mstivosti. Ve vhodnou chvíli to dotyčnému odvede i s úroky. V tom je ta jeho sloní paměť nevýhodná.
Zažila jsem skupinu pěti lidí různého věku, kteří mi sdělili, co rozhodlo, že dali hlas v druhé volbě Zemanovi. Vaše závěrečná útočná řeč po debatě v České televizi. Zatímco prezident poděkoval, vyzval lidi k volbám a pochválil moderátorku, vy jste se opřel do něj. Nepřemýšlel jste nad tím, že jste si těchto pár vět mohl odpustit?
Řekl jsem, co jsem řekl. Jsem přesvědčený, že Zeman už nemá této zemi, co dát. Je třicet let v politice, kde měl jako výrazný politik světlé i tmavé momenty. Avšak přestal se dívat do budoucnosti a obklopil se lidmi, kteří by si rádi ještě něco z republiky vzali. Jsem si vědom, že to tak mohlo zapůsobit. Odezvy byly různé. Kladné i záporné. Na druhou stranu, když se někdo nechá odradit pár větami…
Co byste vzkázal Jablunkovanům?
Že se s nimi ve čtvrtek 14. února na radnici rád setkám. Těším se na diskuzi, zvu i své odpůrce. Když má debata hlavu a patu, podiskutuji s každým.
Šel byste za pět let do prezidentské volby znova?
Nevím. Neumím odhadnout, jak na tom budu. Nezabývám tak dalekým horizontem. Momentálně o tom neuvažuji.
Jana