Minulá sezona nepřinesla fanouškům třineckého hokeje příliš mnoho radostných momentů. Tým se od začátku potácel ve spodních patrech tabulky, hra byla neučesaná, rozháraná. Po základní části extraligy figuroval kolektiv z Werk arény až na desátém místě. Třinečtí se na jaře po dlouhé době dívali, jak Masarykův pohár zvedá někdo jiný. Jejich cesta po pěti mistrovskych titulech a jednom covidem zrušeném play-off skončila tentokrát ve čtvrtfinále, kde nestačili na Spartu.
Po nepovedeném ročníku mnozí fanoušci možná očekávali radikální řez kádrem či personální změny na trenérských postech. Nic v tomto duchu se ovšem nekonalo, žádné turbulentní rošády. Zůstala klidná síla jménem Zdeněk Moták, a také podstatná část týmu, který měl zásadní podíl na úctyhodném zlatém období. Kabinu se povedlo citlivě doplnit o takové borce jakými jsou M. Kovařčík, Flynn, Galvas či Musil. Několik hráčů naopak ocelářskou loď opustilo. Tohle opravdu není žádný hromadný průvan kádrem. Sportovní úsek se jednoduše držel hesla, že kvalita je víc než kvantita. Klíčové slovo? Trpělivost!
Také důvěra fanoušků zůstala konstantní. Vždyť po permicích do Werk arény se rychle zaprášilo, celosezonní karty zmizely v rekordním čase. Toho si je vědom také třinecký lodivod Moták, který nedávno prohlásil: „Mnohdy jsme byli překvapení, že i když jsme nepodali dobrý výkon, byla stejně plná hala. A další zápas znovu. Musím uznat, že třinecké prostředí je opravdu velmi hokejové a fanoušci jsou tam znalí.“
Extraliga odstartovala ve zběsilém tempu. Vždyť jen v září během dvaceti dní hráči odehráli deset zápasů! Oceláři za sebou mají téměř celou první čtvrtinu základní části (chybí dva duely), a s jistou dávkou opatrnosti lze konstatovat, že směr, kterým se letos vydali, je správný. Skoro by se chtělo říct, že znovu vidíme starý dobrý Třinec.
Není to sice festival ofenzivního hokeje, jaký byl k vidění na konci devadesátých let ve Werk areně na Lesní. Pohledem z tribuny se ale člověka zmocňuje silný dojem, že Oceláři mají hru pod kontrolou. Červenobílí borci s drakem na hrudi přesně vědí, kdy potřebují enormně zabrat, umí optimálně měnit tempo hry, dokážou flexibilně zareagovat na herní projev soupeře.
Rozhodně není vše zalité sluncem. Po důkladné analýze statistických dat bychom našli několik oblastí, ve kterých by se Oceláři mohli, a také měli zlepšit. Mírný pokles sledujeme například v efektivitě přesilovek, kde ještě nedávno dominovali. Aktuálně má tým před sebou šňůru čtyř duelů na kluzištích soupeřů. Do jisté míry to budou zápasy pravdy. Přejme si, aby třinecké bojovníky neopouštěla síla dračí!
Komentáře
