Na školu jsem při závodě asi nikdy nemyslel

ROZHOVOR Tato informace byla jako blesk z čistého listopadového nebe – 3. místo Marka Chrasciny na Mistrovství světa v běhu do vrchu v Argentině a zlatá týmová medaile tamtéž. A právě o cestě na vrchol, kterého jako první Čech v historii dosáhl, a také o plánech jablunkovského rodáka je tento rozhovor.

Kdy jste se začal věnovat běhání. Byla to jasná volba, nebo jste se k němu dostal časem?
S běháním jsem začal asi v šesti letech v lyžařském oddíle v Dolní Lomné, kde jsem teda jen běhal, na běžkách neumím do teď. Přihlásili mě tam tehdy rodiče, protože jsem byl údajně hyperaktivní dítě.  V roce 2007, kdy mi bylo deset let, mě na závodech oslovil Petr Tvrzník a začal jsem běhat pod 1. běžeckým Jablunkov, ten fungoval teprve 3 měsíce. Takže teď už mám nejstarší členství ze všech, protože původní parta již neběhá. Postupem času přišly atletické závody na národní úrovni, pro které jsem musel mít členství v atletickém oddíle a ten byl nejblíže v Třinci, ve kterém jsem do teď.

Jak probíhají tréninky? Máte nějakou zvláštní přípravu? Režim? Zvyklosti?
Průběh tréninku se liší podle jeho typu. Momentálně trénuji běžně alespoň 3 x týdně dvoufázově. Ve kvalitním týdnu mám 2-3 krát úsekový trénink, tedy trénink, kdy běžím téměř na doraz např. 10 x 1 km, 10 km tempový běh, výběhy kopců a podob. Jinak průběh tréninku je takový, že prostě vyběhnu na klus buď po horách nebo po rovině a běžím v pro sebe komfortním tempu. Když ladím formu na soustředění, kilometráž se pohybuje 150-170 km týdně.

Režim mám asi takový, že doma ranní fázi chodím docela pozdě, klidně až v 11 hod., odpolední kolem 19 hod. Zvyklosti žádné nemám, prostě se před těžkým tréninkem protáhnu, dám pár rovinek a jdu na to, po přiběhnutí se taky snažím protáhnout, ale ne vždy to dodržím.

Vaše přítelkyně je také velice úspěšná atletka. Trénujete někdy společně?
Jo, Anet je taky úspěšná, předloňský rok měla lepší nežli já, takže jsem musel loni pořádně zabrat. Nějaké tréninky, tak 20 procent, spolu chodíme, převážně na soustředění. Víc ne, neboť každý z nás má jiné tempo, navíc já běhám často v horách.

Kdo Vás nejvíce podporuje?
Už jsem dospělý, a tak tu rodičovskou nebo jinou psychickou podporu vlastně ani nevnímám. I když vím, že mě třeba asi mlčky podporují kamarádi, kouč, rodina a má přítelkyně, kterou jsem po dlouhých námluvách získal.

Jak vnímáte závody? Je každý jiný nebo jsou si všechny podobné? Je rozdíl mezi okresními a světovými závody?
Téměř každý závod je pro mne úplně jiný, neboť se většinou pohybuji na různých spektrech trati – běhám od 1,5 do 15 kilometrů v kopcích. Nejdelší, 22,5 kilometrový závod, jsem měl po silnici. Pokaždé je na závodu jiná atmosféra.

Pokud se jedná o rozdíly mezi okresními a světovými závody, tak ty samozřejmě jsou, a to hlavně v jejich průběhu. V okresních závodech běží dva, tři na čele, ve světových je běžců v rozmezí 15 sekund někde v půlce trati třeba 30.

Co se Vám při závodě honí hlavou?                                                                      Řekl bych, že téměř nic. Startovním výstřelem odpadne nervozita a myslím jen na to, kolik kilometrů mám za sebou, co mě třeba ještě čeká, tempo jakým běžím a třeba počet soupeřů, kteří běží se mnou.  Asi nikdy jsem při závodě nemyslel třeba na školu nebo na nějakou filmovou novinku, na kterou bych mohl jít do kina.

Co pro Vás znamená výhra na mistrovství světa?
Popravdě řečeno, týmová výhra na MS je sice super, ale neřekl bych, že to pro mě něco extra znamená. Mnohém víc si cením třetího místa, které jsem na světovém šampionátu získal individuálně. To  je pro mě naprostá pecka, s kterou jsem ani nepočítal. A když si ještě k tomu přidám, že jsem první Čech, je to pro mě neuvěřitelné. Znamená to pro mě opravdu moc.

Týmovou zlatou medaili jsme získali sečtením umístění Čechů, nebyla to štafeta. Ale i tak je super, že se nám podařilo vyhrát. Nicméně takovou radost, jak z toho třetího místa, nemám.

Máte vysněný závod, který byste chtěl vyhrát?
Tak každý by rád vyhrál třeba olympiádu, ale já bych si letos moc přál zopakovat to, co v loňském roce. Takže medaile z Mistrovství světa nebo Evropy by byla super.

Foto: archív Marka Chrasciny

 

Komentáře