JABLUNKOV Ani jeden ze stánkařů na dnešním jablunkovském jarmarku si na nic nestěžoval. „Je nám sice zima, ale jinak prima,“ znělo od prodejců vánoční „nálady“.
Se svými výrobky i dobrotami objíždějí většinu akcí po okolí. V zimě, v dešti, v horku. Zvykli si a baví je to.
Sestry Nikola Ruszová a Tereza Kluzová z Jablunkova (na titulní fotografii) jsou ve stánku poprvé. A to dokonce s vlastním zbožím a cedulkou vyrobeno z lásky. Do díla se pouštějí po večerech. Buď jde o nápad některé nich nebo čerpají inspiraci na internetu.
„Baví nás to, určitě budeme pokračovat,“ potvrdily shodně. Doplnily, že lidé jim nejvíc chválí dřevěné anděly. Jinak žádnou dílnu nemají, stačí obývák.
Žaneta Wojnarová z Návsí naopak prodává něco, aby bylo teplo druhým. Pletené ponožky – kopyta. Říká, že největší zima jí byla před čtyřmi roky, a to kupodivu v létě. „Stály jsme tu v Jablunkově v zimních bundách, ale prodalo se zase nejvíc kopýtek,“ poznamená.
„Už deset let s nimi jezdím na trhy, jarmarky a podobně. Plést mě naučila tchyně. Začalo to tím, že jsem pletla pro děti. Pak mě moje kamarádka, která vyrábí perníky, vzala sebou do stánku a zalíbilo se mi to. Dnes už jsem tady sama za sebe. Největší ponožky, které jsem pletla, byla asi dvanáctky. A nejzvláštnější přání? Ponožky až úplně nahoru tedy i na stehna pro postižené dítě, které nemohlo nosit punčocháče,“ podotkla Wojnarová.
S krásnými háčkovanými věcmi je vidět skoro na každé akci. Anna Heczková z Hrádku největší mráz zažila v Polsku před pěti lety. Prý se v tom stánku nedalo vůbec vydržet. Ale nevzdává to počasí nepočasí, roky sem roky tam.
Nyní měla v prodeji novinku. Peříčkový obal na flašku. Odkoukala to někde na trzích. „Čekala jsem, až budou odchované husy, abych měla peří. Obal mi připomíná sníh neboli fakt, že je zima,“ uvádí Heczková.
Eva Lidaříková s Natalií Ruszovou z Třince objíždějí teď jarmarky s vánočními ozdobami a výrobky. Nejžádanější jsou prý zdobné stromečky ze šišek. Na chlad si nestěžují. Povykládají s lidmi, zasmějí se, načerpají vánoční náladu. Na jablunkovský jarmark sebou Eva vzala dceru.
Z Albrechtic u Českého Těšína přijela do Jablunkova Monika Pawlocka. Obrovský chleba, který měla v nabídce, nepeče, jen prodává. „Je to moje první zima ve stánku. Zatím to jde. Největší zima je tehdy, když nejsou lidi,“ konstatuje trefně.
Ruda a Iveta Chválovi z pod Filipky už se také stali neodmyslitelnou součástí zdejších akcí a jarmarků. Prodávají výrobky ze své farmy. Máslo, sýry, uzeniny, marmelády. „Jeden sýr je třeba s medvědím česnekem, sami si ho sbíráme na tajném místě na Filipce,“ podotkne Iveta.
Dodá, že už mají sto kusů zvířat od ovcí, dobytku, koz, slepic i prasátek. „A teď na jaře přibudou mláďata, bude veselo,“ těší se oba stánkaři, kteří kromě práce na hospodářství stíhají i kapelu Bača band.
A pak je tady Hrčávka s plackami, koláči, škvarky, aby lidem na akcích nekručelo v břiše. „Jednou bylo mínus patnáct. Pořád jsme se ve stánku tlačily k plotně s plackami, abychom se trochu zahřály,“ vykládají ženy.
Kdo by neznal zdobené hole Stanislava Baselidese z Jablunkova? Vždyť jedna z nich putovala i do rukou prezidenta. Taky je téměř všude. A kde byl teď?
„Šel na kávu a mě tu nechal,“ poznamená manželka. A nezapomene zmínit, že v létě se přece jen prodává lépe. Kromě holí je ještě zájem o dřevěné stojany na štamprle a vyřezávané ptáčky.
Jana
Doplněné i o fotografie Jiřího Jurzykowského.