V malé obci Kosice nedaleko Hradce Králové, v kraji, kde se většina hokejových fanoušků přiklání buď k Hradci Králové, nebo k Pardubicím, žije žena, jejíž hokejové srdce už více než dvacet let bije pro jediný klub – třinecké Oceláře. Paní Jarka Ornstová je důkazem toho, že sport může být mnohem víc než jen hra. Může být radostí, nadějí a někdy i silou, která pomáhá překonávat ty nejtěžší životní chvíle.
Její hokejový příběh začal už v raném dětství. Lásku k hokeji jí předal její otec, který ji brával na zápasy do Pardubic. Právě tam tehdy chytal ještě jako mladý brankář Dominik Hašek. Atmosféra stadionu, zvuk bruslí na ledě a nadšení fanoušků v ní probudily vášeň, která ji provází celý život.
Postupem času však do jejího života vstoupil klub, který se stal její srdeční záležitostí – Třinec. Láska k třineckým Ocelářům rostla pomalu, ale o to silněji. Z běžného fandění se postupně stalo hluboké pouto, které dnes trvá už více než dvě desetiletí.
Paní Jarka je především rodinný člověk. Má dvě dcery a tři vnučky. A právě ta nejstarší kráčí ve stopách své babičky. Fanouškem Ocelářů je od úplného začátku svého života. Třinecké znaky zdobily už její kočárek, když byla ještě miminko. Přestože vyrůstá v regionu, kde většina lidí fandí jiným klubům, její hokejové srdce patří stejně jako babiččino Třinci.
Život však paní Jarce připravil i velmi těžkou zkoušku. Před třinácti lety jí lékaři diagnostikovali vážné onemocnění – polymyozitidu. Prognózy tehdy nebyly vůbec optimistické a život se ze dne na den výrazně zkomplikoval. V takových chvílích člověk pozná, co je opravdu důležité. Pro paní Jarku to byla především rodina.
A také hokej.
V určité chvíli si uvědomila, že by chtěla hokejistům z Třince říct něco důležitého – poděkovat jim. Poděkovat za radost, kterou jí jejich zápasy přinášejí, za sílu, kterou jí dávají, a za to, že jsou součástí jejího života. Proto kontaktovala paní Ladu Peterkovou. Z tohoto kontaktu postupně vzniklo silné přátelství a krásné pouto s manžely Peterkovými.
Postupně se seznámila i s dalšími osobnostmi třinecké hokejové rodiny – s Martinem Adamským, Jiřím Polanským a mnoha dalšími. Paní Jarka se tak stala součástí velké třinecké hokejové familie, která ji přijala mezi sebe.
Jedním z nejsilnějších momentů přišel před dvěma lety, kdy Třinec získal titul právě v Pardubicích. V té době však paní Jarka prožívala velmi těžké období – její zdravotní stav byl vážný a ležela v nemocnici na oddělení intenzivní péče. Právě tehdy přišlo gesto, na které nikdy nezapomene.
Po vítězném zápase jí přímo z ledu zavolal trenér Zdeněk Moták se slovy, která v sobě nesla obrovskou sílu:
„My už jsme dobojovali. Teď musíš ty.“
Krátce poté se ozval i Vladimír Országh se zprávou: „Mám pre teba malý darček.“
Tím dárkem byla zlatá medaile.
Pro paní Jarku to nebyl jen symbol vítězství na ledě. Byl to symbol podpory, přátelství a lidskosti.
Příběh paní Jarky Ornstové ukazuje, že hokej není jen sport. Je to komunita, rodina a někdy i lék na duši. Protože ne vždy člověka uzdravují jen silné léky a náročná léčba. Někdy pomáhá i něco jiného – víra, láska a síla okamžiků, které člověk sdílí s lidmi, na kterých mu záleží.
A v případě paní Jarky je jednou z těch největších sil právě láska k třineckým Ocelářům.
