DOLNÍ LOMNÁ Během Vozatajských závodů diváci tleskali obdivuhodným výkonům skupinky českých strongmanů. Byl mezi nimi čerstvě 29letý Jiří Tkadlčík, nejsilnější muž Evropy a druhý nejsilnější muž na světě v kategorii do 105 kg.
Jak se z vás stal strongman?
Byla to dlouhodobá cesta. Začal jsem s posilováním, abych se líbil ženským, abych měl žílu na bicepsu a vysekané břicho. Postupem času začaly přicházet další výzvy, přišel silový trojboj. Viděl jsem, že kluci tahají kamiony, převracejí pneumatiky, tak jsem to začal zkoušet také. Dnes už je to šest let, hrozně mě to baví.
V Dolní Lomné jste byl poprvé?
Na Vozatajských závodech jsme úplně poprvé. Kluci jsou tady poprvé, ale já už potřetí. Máme kamaráda, Martina Zarembu, občas za ním jezdíme do Vendryně. Vzal nás do Lomné a ukázal nám, jak je to tady hezké. Pocházím z Přerova, přesto Beskydy miluji.
V Lomné jste závodili na těžkém terénu, což je mnohem obtížnější než na tvrdém podkladu.
Když silně prší, závody se obvykle přerušují. My jsme do toho chtěli jít i v dešti a udělat šou pro lidi. Docela se to podařilo, i když to pro nás bylo náročnější. Žádná kulturistika, žádný trojboj v ideálních podmínkách, ale drsné horalské hry. Naštěstí se nikdo nezranil a nikomu se nic nestalo.
Publikum zhlédlo několik zajímavých disciplín. Můžete je více přiblížit?
První byl hod kamenem o váze osm a půl kilogramů do dálky, posléze jsme zvedali kládu nad hlavu, zvládl jsem 160 kilogramů. Třetí disciplínou byl hod do výšky 25 kilogramovým kettlebellem, povedlo se mi vyrovnat svůj rekord 420 cm a další disciplínou byl hod pětimetrovou kládou vážící 70 kg, která se musela přetočit. Nakonec jsme přenášeli na zádech 400 kg a zpátky nesli 150 kilogramový pytel.
Takový tradiční dotaz – kolik vlastně zvládnete v bench-pressu?
Klasická otázka, to v posilovně zajímá všechny. Osobní rekord mám 217 kilogramů, dřep s činkou 320 kg a mrtvý tah mám vůbec nejlepší – 400 kg, protože mám silná záda. Je to mimochodem světový rekord v mé kategorii.
Vloni jste se stal druhým nejsilnějším mužem světa ve své kategorii.
Letošní mistrovství světa proběhne v České republice, rád bych je vyhrál. Udělám všechno pro to.
Být strongmanem, co to obnáší?
My jedeme na maximální sílu, máme tam i nějaké běhání, zatímco třeba závodníci v crosfittu jsou na rozdíl od nás takoví sprinteři. V jídle to nemáme jako kulturisté, že bychom pořád museli jíst kuřecí prsa s rýží. Můžeme jíst všechno a dokonce musíme jíst hodně, protože máme rychlý metabolismus a hodně toho spálíme. Cvičíme každý den, důležitá je důkladná regenerace. To znamená žádný alkohol, žádná slivovice, žádné ponocování. Jedno pivo si dáme, ale vypít jich deset, to nehrozí. Pak to nejde skloubit s regenerací, člověk je unavený.
Prozradíte, co vám dodává sílu?
Miluji maso, vajíčka a hlavně sýry. Tvarohy, jogurty, pribiňáky a podobně. A samozřejmě jím sacharidy, hlavně rýži, těstoviny, ovoce. Jídlo mám rád.
Dal jste si něco dobrého během závodu?
Měl jsem tu jednu specialitu – zelí s klobásou. Bigos. Jen tak jsem si trochu zobl, protože jsem moderoval. Večer se to dohání, placky, guláš a tak. Musí tam být hodně energie a hlavně nějaké teplejší jídlo, aby zahřálo. Ono se to nezdá, ale závodit v dešti je náročné.
Ve vašich stopách kráčí váš devatenáctiletý bratr Marek. Má předpoklady být jednou úspěšný?
Ve svém věku je silnější než jsem byl kdysi já. Teoreticky by mohl být lepší než já. Chtěl by se stát profesionálním strongmanem.
Vy jím jste?
Ano, já jsem jediný český profesionální strongman. Ráno vstanu a jdu trénovat. Trvalo dlouhou dobu, než jsem se k tomu propracoval. Kopal jsem výkopy s Romy, seděl v kanceláři, což mě nebavilo, byl jsem osobním trenérem ve fitku. Teď jdu ráno trénovat, pak se věnuji svým klientům, řeším veškeré záležitosti naší asociace a pak jdu zase na trénink. Trénuji dvoufázově a někdy i třífázově. Je to můj život.
Komentáře
